Věřte mi, že už jsem toho v záležitostech cestování zažil docela dost. Létal jsem a létám sice jenom do dvou cizích zemí, ale když se to sečte dohromady, obletěl jsem za posledních třiadvacet let asi tak patnáctkrát zeměkouli, a to myslím není málo. A tak je samozřejmé, že jsem si toho při takovém létání užil dost a dost. Především na trase Praha – Jižní Afrika.
Létal jsem tam s kdekým. Ne že bych to chtěl střídat, ale prostě se musel a musí brát ohled i na peníze, i na termíny, a tak jsem seděl jen tak namátkou v letadlech Iberie, Lufthansy, Air France, South African, South African Expres, Airlink, Swiss, British Airways, Turkish Airlines, Qatar Airlines…
Prostě jsem vystřídal v různých dobách různé letecké společnosti. A podle svých zkušeností mohu říci jediné. Že se mi to zdá pořád horší a horší. Jako kdyby se někdo v zákulisí snažil o to, abych se vrátil do mladých let za socialismu a seděl doma na pozadí, namísto abych poznával svět.
Když jsem letěl poprvé, neměl jsem vůbec žádnou průpravu, a přesto jsem to zvládnul. Zkušenosti jsem nasbíral až postupně, a kdyby to tehdy vypadalo jako dnes, po prvním letu bych to v šoku vzdal a už se sám nikdy nikam nepodíval. Ale nevzdal jsem to, protože to fungovalo víceméně tak, jak to fungovat mělo. Letadla odlétala z Prahy nebo Vídně, v západní Evropě se dalo na letištích obvykle pohodlně a v poklidu přestoupit, v Jižní Africe jakbysmet. Stihl jsem i projít letištní obchody, i si tam zakouřit, i najít cestu i na těch největších letištích.
A dnes?
Dnes si navzdory spoustě zkušeností často hodně zoufám. Protože jde letecká doprava podle mých zkušeností do kytek. Nebo do kopru. Prostě do háje. Takřka všechny lety do Jižní Afriky s přestupem v západní Evropě zmizely z nabídek našich prodejců, a to nejen South African, kteří od covidu přestali do Německa létat. A místo toho se nabízejí jenom Turecko, Katar či Spojené arabské emiráty. Lety jsou zpožděné, člověk aby probíhal letišti a dobíhal na poslední chvíli, zavazadla se zpožďují, různí dopravci se navzájem neodbavují…
Prostě to není jako zamlada. Jako by někdo chtěl, abych seděl doma. Což nebudu dělat. Budu létat dál. Jen je mi z toho smutno.