Není pochyb o tom, že současným trendem světa je globalizace. Ať už se nám to líbí nebo ne, svět se sjednocuje a s tím přichází určité výhody i nevýhody. Tento trend má samozřejmě i své odpůrce. Ti poukazují na nejrůznější problémy a nebezpečí, která by se ve skutečně globalizované společnosti mohla objevit. Jedním z nich je pak i ztráta národní identity, zvyků, tradic a kultury celkově.
V podstatě to znamená, že by se člověk necítil již jako Čech, Slovák, Ital či Němec, nýbrž jako obyvatel planety Země. To zní možná idylicky, dokud si neuvědomíme, že to zároveň znamená i zánik jednotlivých kultur a to, co je dělá odlišnými. Je to trochu ironické v dnešní době, která se snaží podporovat individualitu, avšak tak tomu skutečně je.
V podstatě by to znamenalo, že jednotlivá místa by vypadala prakticky stejně (samozřejmě s přihlédnutím k lokálním podmínkám a klimatu), bez ohledu na to, kde se ocitneme. Rozdíly v architektuře, ale především v nabízených službách by zmizely. Krajové speciality by se staly minulostí, všude v restauracích byste si mohli dát to samé. Ano, v přímořských oblastech by měli například trochu větší výběr pokrmů z ryb, avšak to by byl tak jediný rozdíl.
Pro člověka by to sice znamenalo, že by se všude cítil dobře a vše by mu bylo známé, avšak zároveň bychom tím přišli o část své historie. Právě kultura ji pomáhá udržovat alespoň částečně naživu, připomínat nám, odkud jsme vlastně přišli a často bývá i zdrojem hrdosti. Pokud by tyto věci existovaly jen jako okrajová zmínka v učebnicích dějepisu, je jasné, že bychom o mnohé přišli.
Samozřejmě ne všechny zvyky stojí za zachování, a to prakticky u kterékoliv kultury. Je však otázkou, zda jsme ochotni obětovat naše tradice a kulturu tomu, abychom se cítili pohodlněji a abychom se nemuseli setkávat s něčím cizím, a tudíž i děsivým. Není ona cena nakonec až příliš vysoká?