Válek ohledně kultury zažila historie více než dost. Většinou to začalo tím, že každá ze stran považovala právě tu svoji kulturu za lepší, než jsou ostatní. A ač si to neuvědomujeme, tento pohled v nás přetrvává v podstatě dodnes, a to v každém z nás.
Jistě, můžeme říci, že nepovažujeme žádnou z kultur za lepší nebo horší, ale je tomu skutečně tak? Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že se často díváme na ty odlišné poněkud skrz prsty, případně pohledem „ano, je tak dobrá, jako na naše“. Vzhledem k tomu, jak je tato mentalita prevalencí v průběhu historie, je jasné, že to není náhoda. Jak to ale vzniklo?
Základ máme již v dětství. V podstatě již od narození jsme obklopeni prvky kultury, do které jsme se narodili, ať už se jedná o zvyky, tradice, nebo jednoduše i vnímání světa a toho, co je dobré a co nikoliv. Postupně ji tak přejímáme, aniž bychom si to my nebo naši rodiče uvědomovali. Stačí se podívat například na tradici narozenin – to, že k nim patří dort a dárky jsou čistě evropské zvyklosti. Například v asijských zemích je slaví úplně jinak. Ovšem jelikož vyrůstáme zde, přijde nám právě náš způsob normální.
To samozřejmě neznamená, že musíme nutně považovat ostatně za méněcenné. Ovšem proti tomu hrají hned dvě věci. Tou první je naše nedůvěra k neznámému. Je to náš starý instinkt, který nám říká, abychom se na nové věci dívali s podezřením – kdo ví, zda mohou být nebezpečné. A to platí i o lidech s jinými zvyky. Tomu se dá naštěstí zabránit velmi snadno, tím, že již jako dítě budete hodně cestovat a poznávat nové kultury, takže pro vás všechny budou stejně důležité. Bohužel, na to má peníze jen málokterý rodič.
Tím dalším je fakt, že máme tendenci považovat to, co dobře známe, za nejlepší. Je to pro nás zdaleka nejbezpečnější, a cítíme se tak dobře. A na tom není nic špatného. Jen je potřeba si uvědomit, že i lidé z jiných kultur jsou na tom stejně.