Když se někdo z našinců rozhodl za dob socialismu ‚opustit vlast‘ a odstěhovat se někam do kapitalistické ciziny, buď to měl náramně těžké, nebo to naopak vůbec těžké neměl. To podle toho, jak na to nahlížíme.
Když totiž chtěl v oněch dobách někdo začít v cizině nový, lepší život, musel počítat s tím, že ho to bude stát spoustu byrokracie a režim mu to nakonec zřejmě tak jako tak nedovolí, takže to bylo složité. A když se chtěl člověk dostat do takové ciziny ilegálně, aby se odtud už nevrátil, mohl to mít také hodně složité, protože vědělo-li se o něm, že není s naším režimem spřízněný, na západ ho nepustí. A pustí-li, pak až po hodně strastiplné pouti za získáním pasu a dalších bumážek, bez kterých to nešlo.
A v čem to měl tehdy náš člověk naopak lehčí? Přece v tom, že nemusel řešit, jak do té ciziny dostane všechen svůj doposud nahromaděný majetek. Protože co bylo jasné? Přece to, že by mu ho náš režim stejně nedovolil za hranice odvézt. A čím víc by si toho člověk vezl do ciziny s sebou, tím by byl podezřelejší, že už se nechce vrátit, a tím by bylo pravděpodobnější, že ho nakonec nikam nepustí. A to třeba už nikdy.
Ale dnes už si můžeme cestovat kamkoliv a můžeme se také usídlit i leckde v cizině. A tím pádem nám nikdo nebrání ani v tom, abychom si tam odvezli to, co je naše. A když se tak člověk stěhuje, musí splnit to, co se po něm žádá. A při stěhování do zahraničí je to ještě složitější než při stěhování v rámci naší vlasti. To neznamená jenom sbalit pár kufrů a jet tam jako na dovolenou.
Takové stěhování do zahraničí je určitě hodně náročné, a to v mnoha ohledech, a proto je určitě lepší, když na to člověk není sám. Když si zajistí pomoc od profesionálů. Protože ti ví, jak na to, a úkolu se hravě zhostí. A zákazník jim může klině říci, co a jak si přeje. Protože nehrozí, že by ho oni stěhováci udali a následoval by trest přinejlepším v podobě zákazu odjezdu ze země.