Když má člověk dovolenou, má si ten krátký čas odpočinku pořádně užít. A měl by si tedy vybrat prostředí, do kterého se vydá, aby maximálně uspokojil své představy o dokonalém oddechu. A i já tak zvažuji před každou dovolenou, kam se vydat.
Chtělo by to asi zajet někam k moři. Jednak proto, že je to vděčné téma k pozdějším hovorům o dovolené, a jednak se dá skoro říci, že kdo nebyl u moře, není Čech. A dnes se k moři dá dostat tak snadno! Jenže… Znáte to. U takového moře se člověk raz dva spálí na slunci, bývají tam velké vlny, často je tam na plážích nával, lidé živící se turistikou tam z nás často chtějí sedřít kůži, co se peněz týká atd.
Takže radši vyrazím k vodě, ale jenom někde u nás. Proč ne? Máme jezera, rybníky, řeky, potoky. Ale… Jak často je i tady hlava na hlavě! Jak často je tu špinavá voda! A těch komárů kolem! To by tedy nebyla dovolená, kdybych se měl drbat někde u vody plné bahna a sinic. Takže vyrazím raději do lesa. I když tady budou ti komáři taky. A nejen komáři. Jistě, možná tu najdu nějaké houby a jiné lesní plody a užiji si klidu, ale možná tu taky budou nějací burani hulákat na celé polesí a já si ukopnu palec o nějaký ten vyčnívající kořen. Takže les škrtám.
Jako kulturní člověk bych měl asi navštívit nějakou tu pamětihodnost. Ale vláčet se v tom horku po nějakých hradech a zámcích? To mi nestojí za to. A ani mě vlastně ty řeči průvodců o dávné historii nebaví. Náhle jsem byl vytržen z těchto myšlenek hlasem manželky. Která ty problémy s volbou dovolené vyřešila za mě. „Když budeš mít tu dovolenou, doufám, že konečně uklidíš v garáži, posekáš na chatě trávník, vymaluješ byt a postaráš se o děti.“
Ještě že ji mám. Díky ní mám rázem program na celou dovolenou. A nespálím se, nepoštípe mě žádný hmyz, neutopím se. A dostanu tak do těla, že mě pak odvezou možná zase do nemocnice. A tam si pár dní pořádně odpočinu, jak tomu má o dovolené být.